Zapěstování kmínku
Zapěstování kmínku je nejdůležitějším agrotechnickým zásahem ve vinici. Kvalita zapěstování kmínku rozhoduje o životnosti a kvalitě výsadby, výnosu a kvalitě hroznů. Je to pracovní operace s vysokým podílem ruční práce. Ve vinohradnické praxi proto může existovat rozdíl mezi kvalitou této operace mezi malým a velkým vinohradníkem. Na velkých plochách je otázka zapěstování kmínku závislá na manuálních pracovnících a jejich managementu. Pokud mohou vznikat problémy s časovým stresem při provádění zapěstování kmínku, je třeba věnovat největší pozornost výsadbám určeným pro produkci nejkvalitnějších hroznů. Prvotřídní výsadba zasluhuje prvotřídní zapěstování kmínku.
Kmínek vytváří propojení mezi kořenovým systémem révy a vrcholovou části kmínku. Vodivá pletiva v kmínku slouží k transportu vody, minerálních látek, rostlinných hormonů a asimilátů. Kmínek by měl být proto zapěstovaný bez řezných ran. Ideální letorost pro zapěstování kmínku by měl mít tloušťku 7-10 mm, být zdravý, nepoškozený a pokud možno přímo navazovat na kořenový kmen. (Obrázek 1)
Řezné rány na patě a po délce kmínku přerušují vodivá pletiva. Narušují proto plynulý tok živin a asimilátů vodivými pletivy. Nepřerušená vodivá pletiva přitom představují ideální podmínky pro výživu celého keře a tvorbu kvalitních hroznů. Vysoký podíl řezných ran vede k vysoké tvorbě spících oček. (Obrázek 2) Vysoký podíl spících oček vede k obrůstání paty kmínku a vytváří vysoké nároky na čištění kmínků.
Obrovské riziko způsobuje systém zapěstování 2 kmínků. Spousta vinohradníků uvažuje tím způsobem, že zapěstuje tvar se dvěma kmínky (Obrázek 3), nechá tažně na obou kmíncích zaplodit, potom se rozhodne, který kmínek je vitálnější a ten na keři ponechá a druhý odstraní (Obrázek 4). Tento přístup je absolutně nevhodný. Vodivá pletiva, která vychází z kořenového kmene, se rozdělí do dvou kmínků. Poté co se jeden kmínek odřízne, vznikne větší řezná rána, která představuje porušení souvislosti vodivých pletiv a riziko napadení kmínku dřevokaznými houbami. Jestliže se proto pěstitel rozhodne od začátku pro dva kmínky, měl by u tohoto způsobu vytrvat a rozdělit zatížení na dva kratší tažně. (Obrázek 5)
Absolutně nevhodný je systém, kdy se kmínek nadstavuje, z několika různých částí. (Obrázek 6) Každý řez do kmínku představuje obrovské riziko. Oslabuje kmínek díky porušení vodivých pletiv a zvyšuje riziko napadení dřeva houbovými patogeny. Veškeré práce na kmínku by proto měly být prováděné v zeleném stavu. Veškerý obrost na kmínku by měl být odstraněný při délce maximálně 10-15 cm. Jakmile začne pata letorostu na kmínku dřevnatět, vzniká při vylomení velká rána, která opět zvyšuje riziko napadení houbami a vede k narušení vodivých pletiv v kmínku.
Dalším chybným krokem je zbytečné zakracování a „znásilňování“ letorostu při zapěstování kmínku. Ze své morfologické podstaty je réva vinná liána, která se pnula ve stinných lesích do korun stromů za tolik potřebným sluncem. Tuto přirozenou vlastnost révy je třeba respektovat. (Obrázek 7)
Jestliže je nová výsadba dostatečně vitální je vhodné ponechat letorosty jejich volnému růstu. Při volném růstu letorostů réva roste způsobem „na který sama má dostatek živin“. Dochází proto k rovnoměrnému tloustnutí kmínku a vyzrávání dřeva. (Obrázek 8) Nemusí dojít ke kvalitní vyzrálosti celého, třeba dvoumetrového letorostu, ale letorost kvalitně vyzraje do určité délky, na základě které se je potom třeba rozhodnout o způsobu zapěstování kmínku. Letorosty ponechané volně v růstu jsou dostatečně vitální a umožňují většinou zapěstování kmínku a krátkého tažně. (Obrázek 9)
Velmi často se, ale za každou cenu volí zakrácení letorostu na výšku kmínku. Mnoho vinařů tento způsob používá za každou cenu a zdůvodňuje ji velmi zvláštní teorií, že při zakrácení letorostu na výšku kmínku se lépe zapěstuje kmínek a tvaruje tažeň. Tato teorie je absolutně správná jestliže dojde k tomuto zakrácení až v zimním období na základě kvality letorostu.
Velmi často dochází ale k násilnému zakrácení letorostu vitálního keře už během vegetace. Na obrázku 10 je zcela zřetelně vidět, že tento postup je špatný, protože keř je tak vitální, že dochází k intenzivnímu růstu zálistků na vrcholu kmínku. Na obrázku 11 je vidět, že keř je tak vitální, že bez problému dochází také k vývoji zralých hroznů. Konečným důsledkem tohoto kroku je tvorba velmi silných kmínků. (Obrázek 12) Uvnitř taktosilných kmínků jsou méně kvalitně vyvinutá vodivá pletiva, což je vidět na poměru dřeva a dřeně na řezu kmínku. Silné kmínky jsou citlivější na výkyvy počasí a poškození mrazy nebo extrémním suchem. Silné kmínky neposkytují záruku kvality výsadby, protože réva vinná roste výrazněji do výnosu než do kvality.
Tento chybný postup se potom velmi extrémně projeví v následujícím vegetačním období. Na keři se potom po podlomu ponechají maximálně 3-4 letorosty. (Obrázek 13) Letorosty na vrcholu kmínku rostou vitálně a často jsou silnější než kmínek. (Obrázek 14) Za své bere také teorie, že letorosty půjdou lépe tvarovat (ohýbat). Takto silné letorosty se ohnou do požadovaného tvaru velmi obtížně. (Obrázek 15) Na hroznech, které se vyvíjí na těchto kmíncích je jasně vidět, že rostou spíše do výnosu než kvality. Bobule jsou velmi velké, hrozny často sprchlé a velké bobule jsou většinou spojené s nižší kvalitou. (Obrázek 16)
Při zapěstování kmínku je proto třeba vždy respektovat růstové vlastnosti révy vinné a kmínek zvěstovávat v souladu s těmito růstovými vlastnostmi. Réva vinná a příroda dobře ví „na co mají“ a kmínek zapěstovaný při respektování těchto zákonitostí potom může poskytovat kvalitní hrozny.
Zdroj: Doc. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.
Zpětná vazba
Chceme Vám poskytovat vždy ty nejlepší služby, dejte nám vědět, jak jste spokojení, nebo co bychom mohli zlepšit
